Pieter BRUEGEL st. a Nizozemská přísloví
Milovník umění se již dozajista setkal se jménem "Pieter Bruegel starší", pod kterým se skrývá významný představitel severské renesance a zároveň zakladatel vlámské umělecké dynastie. Členové rodiny Brueghelů značně zasáhli do podoby a vývoje umění 16. a 17. století, zejména dílem tří z nich: Pietra Bruegela staršího a jeho dvou synů, Pietra Brueghela mladšího a Jana Brueghela staršího. Dle tradice se pro odlišení těchto tří mistrů vžilo užívání různých přídomků. Pieter Bruegel st. (do roku 1559 se psal Brueghel, poté Bruegel a teprve jeho syn Pieter vrátil hlásku H do rodinného příjmení) bývá označován jako "selský", zřejmě pro oblíbené výjevy z vesnického života. Jeho starší syn Pieter na svých dílech s oblibou používal motivů ohně, šlehajících plamenů a rozličných groteskních figur, což mu vyneslo přídomek "pekelný". Oproti tomu mladší syn Jan prokázal zálibu a talent v malbě okázale komponovaných květinových zátiší, čímž si vysloužil přídomek "květinový" nebo také "sametový".
V roce 1559 vytvořil Pieter Bruegel st. obraz "De Blauwe Huyck" (Modrý plášť), dnes známý spíše pod jménem "Nederlandse Spreekwoorden" (Nizozemská přísloví). Na tomto plátně, jehož originál je uložen ve Staatliche Museen v Berlíně, zachytil mistr okolo 100 přísloví a idiomů, užívaných jeho současníky na území starého Nizozemí a Vlámska. Přesný počet již dnes nelze určit, neboť do současnosti se v mluvené řeči všechny obraty nedochovaly nebo je v obraze nedokážeme přesně identifikovat. Název "Modrý plášť" byl odvozen od výjevu v centrální části prvního plánu obrazu, kde vidíme ženu v rudém šatě navlékající muži modrý plášť s bláznovskou kápí - symbol ženiny nevěry. Někdy bývá pro toto encyklopedicky pojaté dílo používáno také označení "De verkeerde wereld" (Svět naruby). A skutečně, podíváme-li se zblízka na jednotlivé výjevy, objevíme na obraze absurdně jednající figury, doslovně pojaté metafory či vyobrazení obracející svět "vzhůru nohama".
Nizozemština představuje jazyk bohatý na idiomatická spojení, metafory i přísloví. V českém prostředí působí přísloví někdy lehce archaickým dojmem, nicméně stále zůstávají v obecném povědomí. Bruegelův obraz nabízí českému divákovi zajímavé srovnání některých nizozemských slovních spojení a jejich českých ekvivalentů, jež často vyvolávají úsměv na tváři. Například o člověku mrhajícím časem, řekneme v Čechách, že "chytá lelky" a v Nizozemí "pozoruje čápy" (de ooievaar nakijken). Osoba trpící nedostatkem potravy může zase "šilhat hlady", k čemuž v nizozemštině existuje roztomilý protějšek "vidět tancovat medvědy" (de beren zien dansen). Metafora biblického původu "házet perly sviním" se v Bruegelově podání mění na "házet růže sviním" (rosen voor de varkens strooien). A zatímco u nás "vyhazujeme peníze z okna", v Nizozemí "hází peníze do vody" (het geld in het water gooien). Na druhou stranu nalezneme i řadu identických spojení. V obou jazycích je možné použít obrat "běžet hlavou proti zdi" (met het hoofd tegen de muur lopen), "být po zuby ozbrojen" (tot de tanden bewapend zijn), stejně tak jako "zabít dvě mouchy jednou ranou" (twee vliegen in één klap slaan).
Vesničané, kterými Bruegel zalidnil svůj obraz, se oddávají často nesmyslným činnostem a připomínají figurky na hracím strojku, nucené vykonávat svoji činnost mechanicky a bez ustání. Vypadá to, jakoby byli chyceni v "pasti doslovnosti". A právě tato doslovnost diváka překvapuje, inspiruje k zamyšlení a především ho baví. Bruegelův obraz "Nizozemská přísloví" poskytuje člověku příležitost nejen dívat se a vidět, ale především hledat a nalézat, a to je jistě zajímavější než pozorovat čápy...
